St. Johann im Pongau

Obec St. Johann im Pongau je hlavní a současně i nejlidnatější obcí (asi 10 700 obyvatel) ve stejnojmenném okrese ve spolkové zemi Salcbursko. Má rozlohu cca 78 km2 a nachází se v nadmořské výšce 565 metrů v údolí řeky Salzach. Hranice obce vymezují pohoří Salzburger Schieferalpen na severu, Radstadtské Taury na jihovýchodě a podhůří horského seskupení Ankogel na jihozápadě.

Archeologické nálezy svědčí o počátečním osídlení území již v době bronzové. Našly se tu systémy štol pro těžbu mědi "Arthurstollen" a dřevěné vybavení jeskyní z doby před 3000 až 3700 lety. Stáří bylo určeno radiokarbonovou metodou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1074, ovšem byla v tehdejších časech nazývána jako "ad sanctum Johannem in villa".

Během selských válek došlo k naprosté devastaci obce a v důsledku vyhnání protestantů, o což se zasloužila arcidiecéze v Salzburgu, opustilo zdejší kraj asi 70 % obyvatelstva. Právo užívat vlastní obecní znak obdržela obec v roce 1929. V období druhé světové války se obec nazývala "Markt Pongau" a příslušela do říšské župy Štýrsko.

Během druhé světové války byl také v St. Johannu zřízen velký zajatecký tábor, kde bylo vězněno až na 30 tisíc vězňů, a kde působilo zhruba 1000 dozorců. Tábor byl rozdělen na různé části. S Francouzi bylo zacházeno v souladu s válečnými konvencemi. Severní část tábora byla určena zajatcům z Ruska, kteří tam neobyčejně strádali za přímo nepředstavitelných podmínek. 3709 ruských vězňů v tomto táboře zemřelo.

Za největší pamětihodnost obce je právem považován farní kostel Svatého Jana. První písemná zmínka o tomto kostele pochází již z roku 924 a současná stavba pochází z roku 1855.
Další místní zajímavostí je dvoupatrová kaple Svaté Anny. Objevíte ji hned vedle kostela a jako jediná stavba úspěšně přežila velký požár města v roce 1855. Původní stavba pochází z 9. století, ovšem tyto historické pozůstatky se odkrývají velice pozvolna.

Za vidění stojí určitě i soutěska Lichtensteinklamm, která se nachází pár kilometrů od St. Johannu. Je dlouhá asi 4000 metrů, z nichž asi 1000 metrů je volně přístupných pro veřejnost. Soutěska je místy jen několik metrů široká a útesy sahají místy až do hloubky 300 metrů. Soutěskou protéká Grossarler Arche. Dalším lákadlem jsou tzv. Arthurovy štoly, prehistorická jeskynní zařízení. Četné dřevěné a kovové výztuhy a různé další nálezy naznačují, že zřejmě již kolem roku 1600 př.n.l. se zde těžila měď.